Poslední týden v roce je pro mnoho lidí spojený s bilancováním uplynulých dvanácti měsíců a plánováním těch následujících. Přiznám se, že v mém životě došlo v poslední době k mnoha změnám - od koupě domečku a s tím spojeného stěhování a zařizování nového domova pro mne a mou rodinu až po nové výzvy v profesním životě. Když se k tomu přidá exponenciálně rostoucí množství každodenních rodičovských povinností, je jasné, že někde bylo nutné ubrat. A bohužel se škrty dotkly mého největšího koníčku, fotografie. Zkrátka, v roce 2024 jsem fotil mnohem méně než dříve, aktivitou úplně neoplývala ani má online prezentace při zveřejňování nových fotek. Dokonce jsem pozadu i s naší rodinnou tradicí fotoknih shrnujících kalendářní rok – ještě nemám dokončený rok 2023 (a jelikož toto píšu 29. prosince 2024 večer, šance, že to stihnu do Silvestra, je asi taková, jako že vyhraju soutěž ve zpěvu. A kdo mne kdy slyšel zpívat, ví, že to spíš začnou v pekle padat kroupy 😀). Přes to všechno se mi ale za posledních 12 měsíců podařilo dosáhnout několika fotografických úspěchů, na které jsem hrdý...
Má první výstava
Na jaře jsem se konečně odvážil opustit svou komfortní zónu virtuálního světa a spolu se dvěma kolegy se zúčastnil výstavy Colours of the World. Už dlouho jsem přemýšlel o tom, že půjdu s kůží na trh a představím své fotky ve skutečném světě, a byla to jedna velká paráda. Pocit, když vidíte své fotky viset na stěně, povídáte si s hosty o jednotlivých snímcích, slyšíte zpětnou vazbu od ostatních lidí a vše kolem, byl tak naplňující, že chci víc. Víc, víc, víc! 😃 Nejsem si jistý, zda bude další výstava už příští rok, ale rozhodně brzy. Naše výstava měla také charitativní rozměr, kdy zisk z prodeje jednotlivých pláten šel na podporu neziskové organizace Ulita na Statku, spolku, který pomáhá lidem s poruchou autistického spektra. Celkem se nám podařilo vybrat neskutečných 49,000 Kč! Před pár týdny jsme přijali jejich pozvání, abychom se na místo podívali a předali symbolický šek. Těžko slovy popsat pocity při předání, vděk se mísil s dojetím dalšími emocemi, jsem šťastný, že jsme mohli aspoň takto pomoct na dobrou věc...
Objevování okolí nového domova
Již jsem se v úvodu zmínil o našem novém domečku, který nám vedle standardních starostí přináší i mnoho radostí. Nachází se ve velmi fotogenické krajině, kdy se při snídani velmi často koukáme na mlhy dole v údolí. Kolem nádherné smíšené lesy a pastviny, zkrátka fotografův ráj. Bohužel jsem po stěhování neměl moc času ani energie na cokoliv. V březnu už jsem to nevydržel, vstal jsem brzy, popadl fotoaparát a vydal se na nedalekou vyhlídku, pod níž se nacházela vycházejícím sluncem zalitá mlha připomínající řeku ze zlata. Postavil jsem fotoaparát na stativ, zkomponoval snímek, zmáčknul spoušť… a nic. Baterie ve fotoaparátu po několika měsících ležení v batohu nevydržela ranní mráz a odmítla spolupracovat. Běžně nosím náhradní, ale tentokrát jsem vyrazil jen nalehko bez batohu. Od té doby se naše domácnost stabilizovala, a stále nemám tolik energie a času jako dřív, takže jsem byl fotit jen párkrát. Na procházkách s pejsky jsem si vytipoval už zhruba desítku míst, kam plánuju jít na romantickou vycházku za východu slunce ve dvou (já a foťák) nebo ve třech (já, foťák a dron). Níže přikládám pár fotek, které jsem tady stihl pořídit. Další přijdou brzy, brzy! 😃
Výlet do USA
Letos na jaře se mi také podařilo splnit dávno vyřčený slib. Moje maminka dostala od celé rodiny k 60. narozeninám výlet do USA, aby viděla Sochu Svobody a Grand Canyon s tím, že moje role byla průvodce, překladatel a řidič v jednom. Putování to bylo dlouhé – jeli jsme ze Seattlu přes Yellowstone až do Utahu a Arizony, s cílem v San Franciscu a následným přeletem do New Yorku. Ujeli jsme téměř 7 000 km a viděli kus světa. A i když tento výlet nebyl primárně zaměřený na fotografování krajiny – většinu zlatých a modrých hodin jsme strávili někde na silnici – podařilo se mi přivézt několik fotografií, na které jsem pyšný. Celý fotoreport plánuji zveřejnit zde na blogu v brzké době. Než se k tomu dostanu, přikládám malou ochutnávku 🙂
Fotografování noční oblohy
Další z věcí, kam začínám pomalu směřovat své úsilí, je svět fotografování noční oblohy. Dobře, není to pomalu, ale velmi, velmi pomalu. Astrofotografie mne dlouhodobě přitahuje a letos jsem udělal své první krůčky. Podařilo se mi poprvé vyfotit polární záři. Na rozdíl od mnoha kolegů jsem neměl prostor na plánování a nemám tedy fotku s žádnou excelentní kompozicí, ale vidět poprvé tak barevnou polární záři byla jedním slovem pecka. U komety C/2023 A3 (Tsuchinshan–ATLAS) jsem se připravoval víc, ale dvakrát jsem jen zíral na mraky v místech, kde se vlasatice nacházela. Do třetice všeho dobrého vyšlo během výletu na mou oblíbenou Moravu. Kometa byla stále viditelná pouhým okem, i když ne tak jasně, jako si pamatuji Hale–Bopp, když mi bylo v roce 1997 devět let. Tehdy jsem ještě netušil, jak vzácná taková událost je, teď si toho vážím mnohem víc. V této sekci nesmím zapomenout zmínit, že se mi konečně podařilo vyfotit úplněk mezi věžemi Týnského chrámu v Praze. Není to přímo záběr noční oblohy, ale přesto další úspěch z roku 2024. 🙂
Má přání a naděje na příští rok...
Mé největší přání do příštího roku je, aby se se věci v mém životě trochu více stabilizovaly. Mé fotografické přání na příští rok je pak jednoduché – víc fotit. Chci se dostat častěji ven s fotoaparátem a přinášet domů nové a nové záběry. Chci si v nabitém kalendáři najít čas na klidné večery, kdy zpracuji a zveřejním fotky z posledních dvou let, protože ta hromada stále roste. Chci pokračovat v objevování fotografování noční oblohy, v poslední době jsem si pořídil i nějaké to nové vybavení a nemůžu se dočkat, až ho pořádně vyzkouším. Ale především a ze všeho nejdřív musím dokončit rodinnou fotoknihu za rok 2023 😃.
Všem mým milým sledujícím a podporovatelům přeji vše nejlepší v roce 2025!
Tomáš
PS: Pokud se vám má práce líbí, nezapomeňte sledovat mou Facebook stránku či Instagram, aby vám neutekly nově publikované fotografie :).
Comentarios